Moravskoslezský Underground-Punkový Revír

Recense - Degradace ATOMIC BOOGIE

7.11.2009
Předesílám, že se necítím být tím nepovolanějším, kdo by měl recenzovat čerstvý studiový počin
DEGRADACE. Manažerka s baskytaristou totiž patří mezi mé nejlepší přátele, může se tudíž
snadno přihodit, že z jakéhos takéhos objektivního posuzování sklouznu do zaujatého hanobení, jak
bývá mezi námi třemi dobrým zvykem :). Ale byl jsem požádán a tak se pokusím vyhovět.

Po dvou letech přichází ostravská kapela DEGRADACE s novým albem ATOMIC BOOGIE
(Studio Tide Records 2009), které krom dvanácti písní obsahuje také videoklip k songu ŘEKNI NE!
Jelikož zpěváku Sendymu je, jako již tradičně, v některých pasážích špatně rozumět, vzal jsem
zavděk možností dohledat inkriminované úseky v bookletu. Černá písmena na bílém podkladě by
sice byla čitelnější, ale budiž, nejde o nepřekonatelnou překážku (uvítal bych také chronologické
řazení textů a uvedení délky jednotlivých písní jakož i času celkového). Horší je, že hned u prvního
textu, rozuměj u textu k titulní skladbě ATOMIC BOOGIE, schází celá druhá sloka. Co se písně
samotné týče, nijak zvlášť mne nezaujala, utahaný refrén z ní hit asi neudělá (proti „nářezu“
WELCOME TO THE USA, otevírajícímu předchozí desku, je to mírné zklamání).
Nemíním ovšem rozebírat jeden song po druhém. Stručně řečeno, za nejvydařenější považuji
HRDINY VIRTUÁLNÍ SCÉNY, to je skutečně aktuální téma, přesný zásah do černého, ke všemu
povedený po všech stránkách (na této posici bych DEGRADACI viděl mnohem raději, než v
ufňukaných stížnostech na nepřízeň osudu, který stále odmítá poskytnout výherní čísla sazky nebo
sportky, nutná k obstarání pořádného baráku a luxusní káry, když je tak ukrutně těžké dosáhnout
toho přes muziku). HRDINŮM zdatně sekunduje mediálně protřelý flák ŘEKNI NE! a parádní
BLUES Z BETONOVÉ PLANTÁŽE; pobavilo mne rovněž intro válu BAROVÝ ROMANTIK ve
stylu rozcvičky na West Pointu. Naopak mezi nejslabší kousky bych zařadil 3653 DNÍ a především
HELP ME! s nesnesitelným, milionkrát omletým klišé o „zaprášeném peronu“ a „vlaku do nebe“
(které samozřejmě „není pro tebe“, jak jinak).
U DEGRADACE už nemůže překvapit plačtivá nostalgie po starých dobrých časech (na starších
projektech se v tomto duchu nesou kupříkladu ROCK´N´ROLL, AVENUE 77, VRAŤ SE ZPĚT a
další), přesto je škoda, že se jí kapela nevyhnula ani na novém albu. Při vší úctě k Adamu Bombovi
(Bombě?) bych se bez skladby TIME BOMB na tomto CD docela klidně obešel. Stejný postoj mám
k cover versi PET SEMATARY, jež nedávno vyšla na kompilaci RAMONES TRIBUTE (Cecek
Records 2008); chápu to tak, že DEGRADACE chtěla mít desku venku do výročního (10 let)
koncertu v ostravském klubu Chlív (31. 10. 2009). Snad proto PET SEMATARY a proto také MOJE
LÁSKA, MŮJ HROB (raw version), jakkoli hudebně „dotažená“, jejíž původní variantu známe z
minulého alba.
Vůbec po hudební stránce jsou chlapci opět o krok dále, vyhranější, technicky vytříbenější (zvláště
Sendy je vskutku výjmečný kytarista a Rudee neméně zdatný basák, jen málo kapel na té naší
„scéně“ se může pochlubit stejně kvalitními muzikanty), což je ovšem logické a bylo by na
pováženou, kdyby tomu bylo jinak. Zmiňované spění k technické dokonalosti však sebou nese
nebezpečí chladné odlidštěnosti a invenční sterility, byli jsme toho svědky mnokrát u mnoha kapel.
U DEGRADACE snad zatím nic takového nehrozí, přesto si dovolím vyslovit názor, že předešlá
deska... MY LOVE, MY GRAVE... obsahuje více nápaditějších, „hitovějších“ písniček. Ale vraťme
se zpátky k novému CD.
Zbývá nám krátké zhodnocení textů. Ani na tomto poli se DEGRADACE nevyhnula „tradičním“
prohřeškům proti rodnému jazyku a logice; namátkou zmíním třeba výraz „zmiznu“ místo
správného „zmizím“ (BLUES Z BETONOVÉ PLANTÁŽE), vzkazování vzkazu („Vzkažte mámě,
ať mi odpustí“ - vzkaz pro mámu zde má SERIAL KILLER, její syn, který „nás“ žádá, abychom jí
ho nějak doručili, to jest vyřídili, předali atp, nikoli „vzkázali“). Dále se domnívám, že přijmout
„job, ve kterém možná příjdeš o život“ (ŘEKNI NE!), se nebude zdráhat pouze sebevrah nebo
naprostý zoufalec, drtivá většina „normálních“ lidí zcela samozřejmě „řekne ne“; ve stejné skladbě
bych ve větě „když ti před vlastním domem hajlujou svině přímo před balkónem“ místo druhého
„před“ volil patřičnější „pod balkónem“. Ale to už je opravdu jen kosmetická vada. Ze srování se
„shity“, jimiž nebohý národ denně bombardují komerční média, vychází DEGRADACE ještě
poměrně slušně; když může Danek Landa rozjímat „o životu“ (správně „o životě“), Ríša Krajčo
pobíhat „s kufry plných něhy“ (spravně „plnými“) a Lucka Bílá vdechovat plyn, který „syčí z
trouby ven“ (plyn může z trouby pouze unikat, syčení je zvuk, který přitom vydává), proč by se
nějací pankáči měli řídit Pravidly českého pravopisu, že.
Závěrečné shrnutí? Přes všechny výhrady ční ATOMIC BOOGIE nad většinou domácí
punkrockové produkce jako Landek nad Ostravou. Kdyby ale Sendy, Rudee, Tommy Heroin a
Mishel s novým albem tolik nespěchali, mohlo možná čnít ještě více. Třeba jako Empire State
Building nad New Yorkem.
(Pod čarou ještě drobná poznámka. Psal jsem o tom a mluvil už vícekrát a ani teď si to neodpustím:
kapela, která stále úporně prosazuje na trika, placky, plakáty a booklety desek jen a pouze své
obličeje, se jeví jako kapela bez názoru, jako soubor sebestředných, narcistních jedinců.)
To je všechno. A máte, co jste chtěli.

P.B.V. 7. 11. 2009