Moravskoslezský Underground-Punkový Revír

Šárka

povídka z jedné mé sbírky s názvem "Tak už to chodí"...

Zákopy, prach, střelba a záblesky.Už jsme je skoro dostali! „ Rysho, slyšíš? Ještě pár metrů!“ Úsměv jeho nejlepšího kamaráda září do noci,osvětlen pochodněmi, pálí z kulometu jako divý, tmavé vlasy padají mu do čela. Zase uvidím po bouřce oživlý les, stíny plamenů a desítky světel plápolajících ve tmě ze sedmého patra mého výškového domu. A už nikdy nezvednu zbraň. Taková radost! „Richarde!“ směje se jeho přítel, vyskočí od kulometu a běží jej obejmout. „Vyhráli jsme!“ Dvě tlukoucí srdce, drží se pevně a slzy stékají jim po tvářích. Vítězný pokřik, který zní kolem je lepší než nebeský chorál. Ohlušující rána a výstřel jako z ohňostroje však znovu rozvíří prach. Proudy krve protékají mezi prsty a svět zmizel, když k zemi pad.

První paprsky ranního slunce dotkly se náhrobního kamene. Nad ním smutně stojí bílý mramorový anděl a u nohou má napis s věnováním. „ Řekni mi, co přál by sis ze všeho nejvíce?“ pronese líbezně a perutě křídel zatřpytí se ve slunečním svitu. „ V mém kraji už nikdy nebudeš nešťastný.“ Rysha se blaženě usměje, zavře oči a potom zase jede tou dlouhou cestou lemovanou vyskokými topoly, z jedné strany hučí řeka, z druhé voní čerstvě posečená louka. Vítr mu čechrá vlasy. „ Pospěště si, čaj nepočká!“ a šlápne ještě více do pedálu, takže jede jako splašený kůň. „Ty děláš, jako by ses s námi neopíjel Phoenixem už celé věky!“ volá za ním jeho kamarád. „Přitom to bylo včera, co jsme se naposledy tak zřídili tím směšným Keemunem!“ „ Nemudrujte a jeďte, mí přátelé, jeďte, vždyť o ničem nevíte!“ mávne rukou, ale s úsměvem se otočí. Zastaví se až u kamene s nápisem Šárka. Ona tu zemřela? Ne, tady jenom spadla z kola. Nesmysl! Šárka byla slavná cyklistka, která odsaď objela svět a za to jí postavili šutr s jejím jménem. Dohadují se, ale je to jedno, protože nikdo z nich to nemyslí vážně. Bezstarostně sedí u ohně, popíjejí Yunan a nic neví o tom, že ve světě probíhá válka…že jeden z nich v ní zemře a že se už nikdy neshledají. Tady totiž budou společně sedět pod stínem stromů, smát se Šárce a poslouchat hukot řeky. To válka nezničí.