Moravskoslezský Underground-Punkový Revír

Text byl presunut z navstevky

vege: oukej no....btw. tady nejde o spisovnost, spíš o to, že takový výraz prostě neexistuje

MaTeS:mateji,prosim napis mi na mejl,...vege165/zavinac/seznam.cz
potrebuji s tebou neco probrat a nemam na tebe mejl...

predzvestit,co na tom nechapes?mozna ,ze jsem nepouzila nejspisovnejsi vyraz,ale snad vis co by to melo znamenat,ne?

tak to že maji zviřata 6smysl na to že viciti co se stane neni žadna novinka.. např. pavouci napomahaji při předpovědích zemětřesení...neni na tom nic moz jaimaveho.. většina tvoru na zeměkouli to ma... kromě lidi

vege .. no ja si to nemyslim,,,maj duši jinak bych je nechoval, aspon kdyš daš zviřeti nažrat,,, a nechutna mu to,,, tak, neděla jak lidi že to zakryva, a s nechuti to sni,,a pak tě pochvali že to bylo velice dobre,,jestli chapeš.

Latinské knihy? btw. co to znamená předzvěstit?

chtěla jsem tím říci, že hodně valná většina LIDÍ si myslí, že zvířata nemají duši.

vege
tak to, ze to nekdo napsal do knihy, bych neoznacil za podlozeny zdroj.
tak snad kazdy je pred smrti unaveny, ma potize, ... takze to mozna vybada smirene ;)

ty,on Ti ten pisatel čerpal buď z jiných dokumentů-u každé kapitoly je pod čarou dole napsáno z jaké knihy, od koho...většinou jsou to hoodně staré a ani nejsou české,ale třeba latinské,italské a tak...
ale jak si vzpomenu, jak nám před nedávnem umřel pudlík...
opravdu jako popisuje on v té knize, byl klidný , vyrovnaný,díval se na nás s takovou něhou a tak smířený s tím co přijde,..
nevím, je to celkově takové zajímavé, hlavně jak dokáží něco předzvěstit,jenomže málokdo na to dá a pak to má své následky..

vege
nazev zmenen.
a k textu, by me docela zajimalo, jak jsou ony pohadky podlozeny? (to, ze se zvirata vraci na mist,a kde pravidelne potkavali panicky beru, ze se chovaji instinktivne - utoci, aby ochranila potomoky, taky, ale zbytek ne ;))

a mohl by se zmenit názec na Duše zvířat?jinač děkuji Vám uctivý pane!

vege
slo to ulozit, ale clanek byl zamitnut, protoze to fakt s revirem, punkem, undergroundem, ani zadnym hnutim (svoboda zvirat, ...) nijak nesouvisi, ale presouvam do diskuze, at se k tomu muzou vyjadrit i ostatni

MaTeS,P.B.V.:ráda bych o tom napsala článek,jednou jsem se o tov pokoušela , ale nešlo mi to uložit...
tak Vám tu alespoň udám pár případů,které jsou podloženy...

první otázkou je , zda zvířata mají city-nejen bolest a tak,myslím tím lásku,pomstychtivost,něhu,smutek,přátelství atd.
např.kolik lidí by se obětovalo pro někoho , koho mají rádi?
už bylo zaznameno nesčetně případů, kdy pes byl na bojišti s pánem a pak na jeho mrtvém těle ležel a myslel si , že ho probudí k životu, tím , že ho bude olizovat a zahřeje ho vlastním tělem...
poté , když těla byla pohřbena, psi kolikrát na hrobech svých pánu zemřeli,ne hladem!ráno šli na pochůzku po městě , aby něco vyžebrali a pak se vrátili na hroby svých mïlovaných,kde většinou po několika týdnech,někdy dokonce i letech!zemřeli žalem..

nebo když letěli čírky,lovci postřelili samičku,která se jim zřítila mrtvá k zemi, sameček místo aby letěl s hejnem dál kroužil tak dlouho nad tělem své družky,nedbal na nebezpečí,nakonec zestřelili i jej...

kočka, jíž hospodář se kterým žila na chalupě zahrabal ještě živá koťata, se snažila tak dlouho je vyhrabat , až měla packy od krve, běžela proto za psem, kdo ví jak mu sdělila , co potřebuje,avšak za chvíli se pes rozběhl spolu s ní k b¨hrobu mláďat a nakonec je vyhrabal. každý vzali jedno za kůžičku na krku a společně je poskládali do slámy...

nebo když vlk, obklopen i se svou rodinou mnoha lovci, neboť ví,že je vše ztraceno, rozhodne se obětovat sám sebe a vyrazí proti nepřátelům...

zajímavé také je, když se psi či kočky ztratí při stěhování nebo je jejich pánové někomu darují, aby je nemuseli brát sebou, jeden případ vypráví o tom , jak pes uběhl míle a třeba jeho cesta trvala měsíce, někdy i roky, aby ještě viděl svého dvounohého přítele, někteří zemřeli, někteří měli větší štěstí..

krásný příběh se smutným koncem vypráví o psovi, jež čekal před branami vězení na svého pána, kteý se spikl proti císařovi..
když jej za pár dnů vynesli otroci zmučeného a bezvládného a hodili ho na zem, pes se snažil všemožně ho přivést k životu...
olizoval mu tvář a četné rány, ¨lehl si na něj, aby ho zahřál...náhodný chodec psovi hodil kus chleba, pes vyzáblý a hladový místi aby jej snědl, snažil se chleba vpravit do úst mrtvému...
pes vyl neboť mu došlo , že veškerá snaha je marná..
za pár hodin přišli otroci, vzali tělo mrtvého a hodili jej podle zvyku do Tibery...
když ho vhodili do řeky, pes skočil za tělem a snažil se vyrvat tělo dravému proudu... a dovléci je do břehu...
nakonec vyčerpán i se svým pánem mizí někde ve vlnách..

nebo pes , který po 10let čekal ve stejnou hodinu na autobusové zastávce.čekal na svého pána, který už však nepřijel, neboť zahynul ve válce...

taky je zajímavé jak zvíře dokáže vycítit smrt, ať už svou nebo člověka...
nebo nehody a katastrofy...

když žena se svým psem jela autem do parku, kde se pes vždy vylítal..
pes ani za boha nechtěl vystoupit a zuřivě vrčel a štěkal, žena tedy jela zpět domů...
druhý den , když tam přijeli si všimli , že strom , který ještě včera stál u jejího zaparkovaného vozu , ležel na zemi..

Francie,60.léta
Jedna rodina jela na výlet, pes , který se jindy těšil byl jako divý a nenechal se nasoukat do auta, odjeli bez něho..
došlo k autonehodě, všichni zahynuli.

Přítel pohádkáře Andersena , Olaf Lunden trpel souchotinami, musel se odstěhovat do Italíe, psa nechal příteli.
uběhlo několik měsícu a Lunden psal každý týden.
Jeho zdraví mělo velké výkyvy.., které jakoby přecházely i na psa.
Předtím, než dostali dopis o zhoršení Lundenova stavu, pes ploumal smutně čumáke po zemi se staženým ocasem a nejedl, naopak ,když měl chuť k jídlu, přišly dobré zprávy...
O týden později,vzbudil pes Andersena a olizoval mu ruku, , poté začal tiše naříkat, Andersen pochopil, že jeho přítel zemřel, podíval se na hodiny,něco po jedenácté.
Nasledujícího dne se to potvrdilo.

nebo mladá schizofrenička se sklony k sebevraždě se také uzdravila díky psovi, doktor po všechmožných pokusech o uzdravení koupil pacientce psa, ta se pak postupně rozpovídala a začal se lepšit i její zdravotní a psychický stav,nakonec ji jako uzdravenou pustili domů..

kolikrát se taky lidé setkají se svými zesnulými zvířaty..
nebo zvířata se zesnulými...
ale už jsem tu toho napsala až až..
je to přece jen návštěvka, ..
já vím jen jedno, že málokterý člověk by se takto zachoval...
až za hrob...
knihu , ze které jsem čerpala napsal Jean Prieur , Duše zvířat.